Galerie a aukční síň European Arts připravila ve spolupráci s Art Part Clubem výstavní projekt ZRÁNÍ, který propojuje tvorbu dvou současných výtvarnic a tematizuje procesy proměny, růstu a ztráty jako univerzální součást lidského života. Expozice klade důraz na okamžiky přechodu – od jemných vnitřních posunů po rituální a zjevné přechody, které formují identitu a vývoj jednotlivce.
„Abychom mohli růst, musíme připustit změnu“
Tento motivační výrok, který prolíná expozicí, shrnuje curátorskou koncepci, jež se opírá o pozorování kurátorky Anny Pulkertové. Pulkertová přirovnává lidské proměny k cyklům v přírodě: některé probíhají nápadně a zvenčí, jiné jsou neviditelné, postupné a vnímají se až zpětně.
Dvě generace, odlišné přístupy
Výstava spojuje práci dvou autorek, jejichž prostředky jsou odlišné, přesto se setkávají v tématu mezních okamžiků procesu. Sára Konečná (*2002) je malířka studující třetí ročník Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru Malba I pod vedením Roberta Šalandy a Jana Kostohryze. Patří k nejvýraznějším zástupkyním nastupující generace figurální malby. Pro projekt ZRÁNÍ vytvořila nový soubor obrazů, v němž se odklání od předchozích tendencí k expresivní barevnosti a intenzitě mezilidských vztahů. Nové práce směřují k zobrazení klidu a téměř nepostřehnutelné vnitřní proměny, jež se odehrává uvnitř člověka.
Tereza Příhodová Štětinová (*1987) žije a pracuje v Praze. Absolvovala fotografii na FAMU, kde si osvojila citlivost k obrazu, světlu a kompozici. Postupně však rozšířila své pole působnosti o objekt, sochu a prostorovou instalaci. Ve svých sochách nezachycuje začátek ani konec děje, nýbrž mezní okamžik uprostřed procesu – stav, kdy původní forma ještě přetrvává, ale nová se již rodí.
Výrazové prostředky a témata
Autorky přistupují k tématu rozdílně:
- Sára Konečná využívá malířského jazyka k zachycení vnitřních stavů, přesouvá se od dramatické barevnosti k tichému, vnitřnímu zobrazení proměny.
- Tereza Příhodová Štětinová prostřednictvím soch a objektů zaměřuje pozornost na přechodné, liminální momenty, kdy se staré a nové překrývá.
Kurátorské uvedení výstavy zdůrazňuje, že změna je často vnímána jako ztráta ochranného „krunýře“ a provází ji zranitelnost. Současně je prezentována jako nevyhnutelná součást zrání — předpoklad pro další etapy osobního i uměleckého vývoje.
Kontext a důsledky
Projekt ZRÁNÍ přináší souběh generací a médií v jednom kurátorském prostoru, což umožňuje porovnání přístupů k tématu proměny z hlediska vizuálního jazyka i materiálu. Umožňuje rovněž sledovat, jak se mladší figurální malba posouvá vnitřním směrem a jak se současná socha zabývá časovou dimenzí okamžiku.
Výstava tak může oslovit širší publikum i odbornou veřejnost a přispět k diskusi o tom, jak současné umění zpracovává témata psychiky, času a transformace. Pro galerijní praxi jde zároveň o model spolupráce mezi komerční institucí a nezávislým klubem, který může podpořit viditelnost mladých autorů na trhu i v uměleckém kontextu.
| Autorka | Rok narození | Hlavní médium |
|---|---|---|
| Sára Konečná | 2002 | malba (figurální) |
| Tereza Příhodová Štětinová | 1987 | socha, objekt, instalace |
Výstava ZRÁNÍ je dalším dokladem toho, že současné české výtvarné pole pokračuje v reflexi témat identity, času a proměny prostřednictvím různých médií. Návštěvníkům nabízí možnost zastavit se u mezních momentů a sledovat, jaký význam mají malé vnitřní změny oproti nápadným rituálům přechodu.
Osobní poznámka: v době, kdy se mnoho diskuzí soustředí na rychlé viditelné výsledky, působí citlivé zachycení tichých vnitřních posunů jako osvěžující výzva k pomalejšímu a pozornějšímu vnímání.
