Politbyro Vietnamské komunistické strany v rezoluci č. 80-NQ/TW vytyčilo ambiciózní plán rozvoje kultury: do roku 2030 má kulturní průmysl přispívat 7 % hrubého domácího produktu a vzniknout mezi 5 až 10 národními značkami v oblastech jako film, performativní umění, kulturní turistika, design či móda.
Nový přístup: z kulturního kapitálu k značce
Dokument strany, vydaný začátkem roku 2026, poprvé stanovuje konkrétní kvantitativní cíle týkající se kulturní značky a kulturního průmyslu. Podle textu mají tyto cíle přispět k transformaci kulturních zdrojů – hmatatelných i nehmotných – na ekonomickou a mezinárodní hodnotu, kterou země vnímá jako svou „národní značku“.
Mezinárodní srovnání a slabiny měkké síly
Analýzy citované v rezoluci upozorňují, že ačkoli Vietnam disponuje bohatým kulturním dědictvím 54 etnických skupin a mnoha památkami, jeho pozice v oblasti měkké síly je stále relativně skromná. V globálním žebříčku měkké síly organizace Brand Finance z konce ledna 2026 se Vietnam umístil na 52. místě ze 193 zemí a na 9. místě v Asii. Text výslovně porovnává situaci s příklady regionálních hráčů, kteří systematicky proměnili kulturní produkty v globálně rozpoznatelnou značku.
- Japonsko: tradiční i moderní kulturní prvky, včetně mangy a anime, jako globální nástroj rozpoznatelnosti.
- Jižní Korea: komplexní ekosystém hudby, filmu, módy, kosmetiky a cestovního ruchu tvořící fenomén Hallyu.
Podle dokumentu Vietnam zatím nedisponuje dostatečně silnými kulturními produkty, které by vytvořily jednoznačnou národní identitu na mezinárodní scéně. Východiskem má být systematický přechod od pouhého kulturního kapitálu k plánovanému budování značky.
Praktické výzvy a následky pro kulturní sektor
Rezoluce vytyčuje nejen cíle, ale implicitně také řadu úkolů: posílit produkční kapacity kulturního průmyslu, zlepšit exportní a marketingové kanály kulturních produktů a vytvořit institucionalizované strategie pro rozvoj značky. Text zároveň naznačuje, že úspěch záleží na koordinovaném úsilí státu i soukromého sektoru a na dlouhodobé reformě prostředí pro investice a inovace v kulturních oblastech.
| Ukazatel | Cíl | Termín |
|---|---|---|
| Podíl kulturního průmyslu na HDP | 7 % | 2030 |
| Počet národních kulturních značek | 5–10 | 2030 |
V praxi to znamená větší důraz na komercializaci kulturních produktů, investice do kreativních odvětví a mezinárodní propagaci. Zároveň ale dokument uznává, že materiální předpoklady jsou pouze jednou částí úspěchu; zásadní je vytvoření produktů a příběhů, které osloví globální publikum.
Co to může znamenat pro veřejnost a uměleckou scénu
Pro tvůrce a kulturní instituce může nová politika znamenat zvýšenou podporu v podobě grantů, státních programů a příležitostí k mezinárodní spolupráci. Na druhé straně bude nutné vybalancovat komerční požadavky s ochranou kulturní autenticity a zachováním rozmanitosti etnických tradic. Jak upozorňují autoři rezoluce, dlouhodobou výzvou je zajistit, aby kulturní produkty nebyly pouze „vývozním artiklem“, ale autentickým nositelem národní identity.
Politický a umělecký program „Vlast v našich srdcích“ byl jedním z příkladů akcí, které mají za cíl prezentovat a konsolidovat kulturní dědictví v moderní podobě.
Rezoluce č. 80-NQ/TW tak představuje první jasně kvantifikovaný strategický záměr vietnamských představitelů v oblasti kultury. Realizace těchto cílů bude podle dostupných informací testem schopnosti přetavit bohatou kulturní minulost v měřitelný a exportovatelný národní brand.
