Anna Klimešová se ve svých projektech věnuje práci s různorodými skupinami – od profesionálních herců až po lidi, kteří s divadlem dosud zkušenost nemají. Její tvorba vychází především z osobních témat a klade důraz na spontánnost, zájem o mezilidské vztahy a na společné hledání nových cest v inscenačním procesu.
Práce „zespoda“ a důraz na konkrétní zkušenosti
„Ráda pracuji s různorodými skupinami – s profesionálními divadelníky i lidmi, kteří s divadlem běžně zkušenost nemají. Vycházím především z osobních témat.“
Tento přístup podle režisérky otevírá prostor pro nečekané impulzy a pro spontánní tvůrčí situace. Klimešová popisuje svou metodiku jako cestování stopem: vychází od hrubého bodu, ale nechává procesu dostatek volnosti, aby se mohl sám rozvinout. Nápady na inscenace podle ní často vznikají dlouhým dozráváním tématu nebo automatickým psaním, jindy inspirací poslouží konkrétní zážitek či dialog s lidmi zapojenými do tvorby.
Témata a spolupráce
Mezi stálé motivy v Klimešové tvorbě patří ženské hrdinky, otázky paměti, mocenské manipulace, xenofobie a vztahy mezi generacemi. Spolu s Petrem Erbesem a Borisem Jedinákem se podílí na směřování pražského prostoru Vzlet, kde se podle ní otevírá prostor pro inscenace stavěné na hlasech mladých a pro nehierarchickou tvůrčí praxi.
Práce s dětmi a teenagery, která je jedním ze stěžejních okruhů jejího zájmu, přináší podle režisérky silné a inspirativní momenty. V posledních letech se Klimešová a soubor Zapětdvanáct věnují zejména tématu dospívání: vztahům mezi teenagery a rodiči, tlaku okolí, diskriminaci a otázkám sebehodnoty.
- Metody: práce s laickými účastníky, automatické psaní, kolektivní procesy.
- Témata: paměť, dospívání, mocenské vztahy, ženské postavy, xenofobie.
- Spolupráce: umělecké skupiny 8 lidí, soubor 11:55, kolektivní vedení ve Vzletu.
Výběr posledních projektů
V repertoáru režisérky se objevují autorské inscenace, které kombinují vizuální poetiku s osobními tématy. Mezi uváděnými projekty jsou například:
| Název inscenace | Poznámka |
|---|---|
| Jak vidět neviditelné | autorský projekt |
| K sobě | inscenační práce s osobními tématy |
| A proč? | součást repertoáru |
| Paní Dallowayová | inscenace s literární inspirací |
Režijní praxe Klimešové tak kombinuje autorskou imaginaci s kolektivním zkoumáním témat, která rezonují mimo tradiční divadelní kruhy. Zásadní pro ni zůstává přístup, který klade důraz na „nepřipravené“ momenty a na odvahu účastníků zkoušet nové polohy.
Důsledky pro českou scénu
Modely práce, které Klimešová prosazuje – nehierarchické soubory, zapojení mladých a laických účastníků a témata vycházející z každodenní zkušenosti – mohou posunout místní divadlo směrem k větší otevřenosti a sociální relevanci. Prostor Vzlet, kde se angažuje spolu s Erbesem a Jedinákem, se díky tomu profiluje jako místo, jež poskytuje hlas těm, kdo jsou v kulturních debatách často slyšet jen jako předmět diskuse, nikoli coby aktivní mluvčí.
Klimešová tak staví svou režijní práci na dialogu mezi profesionály a veřejností, na důvěře v improvizaci a na víře, že autentické příběhy mohou přinést nové inscenační formy i širší společenský rozhovor.
