Chantal Poullain, herečka se silným francouzským přízvukem, oslaví 17. srpna sedmdesáté narozeniny. Za více než čtyři dekády v českém kulturním prostoru si vybudovala pozici výrazné herecké osobnosti, která pravidelně vystupuje v divadle i ve filmu, a zároveň se angažuje v proměně prostředí pro děti prostřednictvím vlastní nadace.
Od Marseille k českým jevištím
Pochází z jižní Francie, konkrétně z Marseille, a vystudovala divadelní akademii v Ženevě. V mládí se věnovala i baletu. Do českého prostředí se dostala koncem 70. let poté, co v roce 1978 potkala v Ženevě herce Bolka Polívku a následně s ním odešla do tehdejšího Československa.
Výrazné role a divadelní šíře
Na českých jevištích se objevila především od 80. let; výrazně ji proslavilo angažmá v Divadle na provázku a později v Divadle Bolka Polívky, kde účinkovala v inscenaci, která se stala známou i filmovou verzí režisérky Věry Chytilové. V repertoáru má jak filmové role (mezi nimi například snímky Šašek a královna, Konec starých časů, Don Gio nebo Hrad z písku), tak zásadní divadelní part, jímž byla role ďábla Wolanda v adaptaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka.
Neunikla jí ani výzva Shakespeara: v české verzi v režii Vladimíra Morávka ztvárnila postavu chůvy ve hře Romeo a Julie. Hostovala rovněž v Klicperově divadle, na scénách Divadla Na zábradlí i v Národním divadle, v letech 1999–2016 hrála v pražském Divadle Ungelt.
„Sny se mi zdají ve francouzštině,“
tato věta vystihuje její trvalý vztah k rodné francouzštině, která se stala součástí její identity i v českém kulturním kontextu.
Rozsah aktivit mimo jeviště
Kromě herecké práce se věnovala i hudbě a šansonu; nahrála francouzské písně a vystupuje s koncerty, například se saxofonistou Štěpánem Markovičem. Veřejnosti je známá i díky dokumentárním filmům, které mapují její život a tvorbu, například snímek Chantal Poullain – Moje životní Odyssea.
Její společenský přesah se projevuje v nadaci, kterou založila a která přeměnila interiéry některých dětských nemocnic v barevná, hravá prostředí. Tento rozměr práce přispěl k vnímání její osoby nejen jako herečky, ale i jako kultivátorky veřejného prostoru pro děti.
Osobní život a pokračování v tvorbě
V roce 1989 se jí narodil syn Vladimír, který se rovněž věnuje herectví. Po letech spolupráce v různých žánrech pokračuje i nadále v divadelních i muzikálových projektech; od roku 2017 se pravidelně objevuje v muzikálových inscenacích a hostuje v různých činoherních souborech, včetně spolupráce se souborem 420People.
- 1978 – setkání s Bolkem Polívkou v Ženevě a odchod do Československa;
- 1980s – angažmá na scénách Divadla na provázku a v Divadle Bolka Polívky;
- 1999–2016 – stálé angažmá v Divadle Ungelt;
- 2017–současnost – výraznější spolupráce na muzikálových projektech a hostování v činohře.
| Událost | Rok / období |
|---|---|
| Narození | Marseille (datum v textu: 17. srpna) |
| Setkání s Bolkem Polívkou | 1978 |
| Narození syna Vladimíra | 1989 |
| Angažmá v Divadle Ungelt | 1999–2016 |
Její kariéra je příkladem dlouhodobé kulturní integrace a vlivu: spojila francouzský temperament s českými divadelními tradicemi a přinesla do nich vlastní výraz i mezinárodní zkušenost. Ve věku sedmdesáti let zůstává aktivní na scéně i před kamerou a její práce nadále ovlivňuje jak divadelní publikum, tak společenské projekty zaměřené na děti.
Její přístup k herectví a veřejnému působení potvrzuje, že osobnost kulturního aktéra může překračovat hranice žánrů a stát se trvalým prvkem národní kulturní krajiny.
