Desítky českých kulturních organizací, profesních spolků a odborů žádají stažení návrhu nové Státní kulturní politiky. Mezi hlavní výtky patří podle signatářů netransparentní proces, nedostatečné zapojení odborné veřejnosti a riziko ztráty kontinuity v nastavení kulturních priorit. Organizace vyzývají vládní instituce, aby zachovaly dosavadní dokumenty a umožnily širší veřejnou diskusi před konečným schválením.
Co organizace kritizují
V prohlášení, které shrnuje názory iniciátorů protestu, zaznívají opakované výtky vůči způsobu přípravy dokumentu. Podle signatářů návrh vznikl bez dostatečného zapojení odborných kruhů a transparentních konzultací, což podle nich snižuje odbornou kvalitu a legitimitu strategického rámce pro kulturní politiku.
Současná debata též navazuje na předchozí kontroverze v oblasti státní správy, kdy obdobné výtky zazněly při reorganizaci agend spojených se správou lidských práv na úřadu vlády. Kritici varují, že bez jasné odborné participace a otevřených konzultací hrozí, že klíčová rozhodnutí o kulturních prioritách budou vnímána jako politické, nikoli odborné.
Otázka politické závaznosti strategických dokumentů
Část komentářů v diskusi o návrhu poukazuje na širší demokratický problém: do jaké míry by měla být nová vláda svázána strategiemi schválenými vládou předchozí? V jednom z komentářů, který shrnuje skepticismu části odborné i politické veřejnosti, je kriticky pojmenováno riziko, že odcházející kabinet může na závěr svého mandátu prosadit dlouhodobé dokumenty, jež de facto omezují prostor pro politickou změnu po volbách.
„Stará Státní kulturní politika byla určena pro roky 2026–2030+. Jinými slovy, vláda na konci svého mandátu vytvořila rozsáhlý strategický dokument, který měl určovat priority resortu kultury i vládě následující,“
Autoři kritiky argumentují, že pokud by každá vláda činila obdobně, volební změna by ztrácela smysl jako nástroj redefinice veřejných priorit. Na druhé straně příznivci dlouhodobých koncepcí upozorňují, že strategické dokumenty mají poskytovat kontinuitu a rámec pro plánování na delší období.
Deklarované cíle starší verze dokumentu
Text starší Státní kulturní politiky, na nějž se odvolávají kritici, mimo jiné definuje roli kultury v širších společenských kontextech. V dokumentu se kultura prezentuje jako nástroj
- společenské odolnosti,
- demokracie a aktivního občanství,
- mediální gramotnosti a boje proti dezinformacím.
V textu se zároveň objevuje tvrzení, že absence kulturní nabídky – tzv. „kulturní poušť“ – vytváří prostor pro šíření dezinformací a že kultura má pomáhat občanům orientovat se v informačním prostředí.
| Prvek | Uvedení ve staré politice |
|---|---|
| Časový rozsah | 2026–2030+ |
| Vymezené funkce kultury | odolnost, občanství, mediální gramotnost, boj proti dezinformacím |
Organizace však namítají, že jazyk a formulace dokumentu nejsou dostatečně depolitizované a že pojmová východiska mohou odrážet politické priority autorů spíše než neutrální odborný konsenzus.
Možné důsledky sporu
Pokud vláda návrh trvale prosadí bez širšího konsensu, hrozí podle kritiků oslabení důvěry kulturních institucí ve státní strategii a snížení ochoty ke spolupráci. Naopak stažení nebo přepracování dokumentu by mohlo otevřít prostor pro veřejné konzultace a zapojení odborných organizací do tvorby nové verze.
Debata zároveň znovu otevírá otázku, jak kombinovat potřebu dlouhodobého plánování s demokratickou možností měnit priority po volbách. Výsledek sporu bude mít dopad na rozdělování prostředků v kultuře, grantová pravidla i roli kultury v širší veřejné politice.
Signatáři výzvy zatím vyzývají k okamžitému stažení návrhu a zahájení transparentního procesu konzultací; jak vláda nebo příslušné ministerstvo na tuto výzvu zareagují, není v materiálu uvedeno.
