Vláda má na pondělním programu novelu občanského zákoníku, která rozšiřuje odpovědnost za škody způsobené vadným výrobkem na digitální technologie. Do kategorie výrobků se podle návrhu nově zařadí software, firmware, aplikace, počítačové programy a rovněž systémy umělé inteligence (AI).
Důvod změny a evropské souvislosti
Nová úprava vychází ze směrnice Evropské unie, jejímž cílem je reagovat na digitalizaci trhu a zajistit lepší ochranu spotřebitelů. Směrnice zdůrazňuje, že v současnosti existují produkty jak hmotné, tak nehmotné, a že softwarové komponenty hrají stále významnější roli při zajišťování bezpečnosti výrobků.
„V digitálním věku mohou být výrobky hmotné i nehmotné. Software, jako jsou operační systémy, firmware, počítačové programy, aplikace nebo systémy AI, se na trhu vyskytuje stále častěji a hraje stále důležitější roli pro bezpečnost výrobků.“
Co se mění v praxi
Hlavní důsledky navrhované novely lze shrnout takto:
- Odpovědnost za vadný výrobek se vztahuje i na nehmotné produkty, tedy zejména na různé typy softwaru a na systémy AI.
- Rozšiřují se subjekty, které mohou odpovídat za vadný výrobek: vedle výrobců to budou i poskytovatelé přidružených služeb, dovozci a distributoři.
- Nově musí existovat podnik se sídlem v EU, který bude nést odpovědnost i za produkty od výrobců mimo EU, což má usnadnit vymáhání náhrad škody.
- Úprava zohledňuje i speciální formy újmy: náhrada může zahrnovat ztrátu dat nebo psychickou újmu.
Směrnice rovněž upravuje pravidla ohledně důkazního břemene. Spotřebitelé často nemají přístup k informacím o výrobním procesu nebo fungování technologicky složitých produktů. Z tohoto důvodu norma usiluje o usnadnění přístupu žalobců k důkazům, včetně dokumentů, které bude muset odpovědný subjekt nové vytvářet shromážděním či roztříděním dostupných materiálů.
„Je proto nezbytné usnadnit žalobcům přístup k důkazním prostředkům, které mají být použity v soudním řízení. Mezi tyto důkazní prostředky patří i dokumenty, které musí žalovaný nově vytvořit shromážděním nebo roztříděním dostupných důkazních prostředků.“
Dopady pro firmy a spotřebitele
Pro české podniky, zejména ty, které vyvíjejí nebo integrují softwarová řešení a AI do svých produktů, návrh znamená rozšíření právních rizik. Odpovědnost bez ohledu na zavinění (strict liability) může vést k častějším nárokům na náhradu škody a bude klást vyšší nároky na dokumentaci vývoje a testování.
Spotřebitelé naopak získávají posílenou ochranu: možnost žádat náhradu i za újmy, které nejsou jen fyzické, a lepší přístup k důkazům při soudních sporech. Novela však nezmění jiná zákonná práva spotřebitelů, například ta spojená se smluvní odpovědností nebo zárukami poskytovanými výrobcem.
| Dotčené skupiny | Hlavní následky |
|---|---|
| Výrobci | Rozšíření definice výrobku a zvýšené důkazní požadavky |
| Dovozci a distributoři | Možnost převzetí odpovědnosti za produkty z třetích zemí |
| Spotřebitelé | Silnější ochrana, včetně náhrady za ztrátu dat a psychickou újmu |
Implementace směrnice do českého práva znamená technicko-právní posun: firmy budou muset přehodnotit procesy vývoje, testování a dokumentace softwaru a AI tak, aby byly schopné prokázat bezpečnost svých výrobků. Zároveň by pravidla měla ulehčit soudnímu přezkumu ve sporech, kde je bez přístupu k interním údajům těžké objektivně posoudit příčinu škody.
Navrhovaná novela má ambici sladit národní úpravu s evropskými standardy a zmírnit asymetrii informací mezi spotřebiteli a obchodními subjekty v době, kdy se software a umělá inteligence stávají klíčovými komponentami výrobků.
