V Německu letos výrazně selhávají plánované deportace a návraty osob, přestože spolková policie měla často lety již zajištěné a zaplacené. Podle informací deníku Bild došlo v prvním pololetí k tisícům neuskutečněných deportací; k srpnu má být celkové číslo ještě vyšší.
Srovnání a hlavní čísla
Za první polovinu roku údaje uvádějí, že zhruba 8034 plánovaných deportací nebo návratů selhalo; k srpnu podle Bildu toto číslo přesáhlo 8800. Za celý předchozí rok prý bylo neuskutečněno více než 18 000 deportací.
| Ukazatel | Hodnota (podle Bildu) |
|---|---|
| Selhané deportace 1. pololetí | 8034 (k srpnu > 8800) |
| Selhané deportace za celý loňský rok | přes 18 000 |
| Berlín – plánované / selhané v 1. pololetí | 5027 / 3158 (63 %) |
Geografické rozložení a příčiny podle Bildu
Nejhorší poměr neuskutečněných deportací vykazuje podle zprávy Berlín, kde z 5027 plánovaných případů v prvním pololetí skončilo 3158, tedy zhruba 63 %, selháním. V jiných spolkových zemích jsou podle Bildu podíly nižší, ale stále významné: Bádensko-Württembersko 38 %, Dolní Sasko 34 % a Sasko 33 %.
Jako hlavní problém deník identifikuje postup jednotlivých spolkových zemí. Ty podle zprávy často osoby, jimž bylo zamítnuto povolení k pobytu, vyzvedávají nebo kontaktují těsně před plánovaným letem a teprve poté je předávají spolkové policii. Pokud je úředníci nepřesvědčí nebo je doma nenajdou, deportace se neuskuteční. Bildu také vadí, že řada zemí osoby předem nezajišťuje, i když po zamítnutí pobytu mají osoby obvykle sedm až 30 dní na dobrovolný odjezd.
- Problém v koordinaci mezi spolkovou a zemskou úrovní.
- Nedostatek kapacit pro krátkodobé zajištění osob před deportací.
- Postupy zemí, které podle kritiků nevyužívají existující právní možnosti.
„To, že tolik pevně naplánovaných a spolkovou policií připravených deportací selhává, je především způsobeno spolkovými zeměmi, které nevyužívají existující právní možnosti a ignorují je,“
toto tvrzení podle Bildu uvedl poslanec CDU Alexander Throm. Také šéf odborů spolkové policie Andreas Roßkopf upozorňuje na potřebu kapacit:
„Je nutné výrazně zvýšit počet míst ve vazbě pro účely deportace, abychom se mohli všech těchto lidí zmocnit.“
Důsledky a politický kontext
Data, která zveřejnil deník, poukazují na strukturální problém v provádění deportací v Německu po nástupu nové spolkové vlády. Přestože centrální vláda avizovala přísnější postup v azylové politice a větší důraz na navracení než v minulosti, praktická realizace se komplikuje právě na úrovni spolkových zemí a jejich kapacit.
Následky selhání deportací jsou vícerozměrné: vedou k prodloužení nejistého postavení lidí bez povolení pobytu, zvyšují administrativní náklady a vyvolávají politické napětí mezi Berlínem a jednotlivými zeměmi. Výzvy k navýšení míst pro zajištění a k jednotnějšímu postupu ukazují, že řešení by vyžadovalo jak legislativní změny, tak praktickou spolupráci mezi orgány.
Pro české publikum má případ význam spíše jako ukázka komplikací v rámci evropského řízení migrace a vnitrostátních kompetencí ve federálních systémech. Debata o tom, jak zajistit účinné provádění rozhodnutí o vyhoštění, bude pokračovat i v dalších zemích Evropské unie, které čelí podobným organizačním a kapacitním výzvám.
