Nová studie publikovaná v časopise Scientific Reports ukazuje, že poranění na levé lopatce neandertálce z jeskyně Šanidar v iráckém Kurdistánu by mohla odpovídat zásahu zbraní podobné kopí. Jedinec označovaný jako Shanidar A podle autorského odhadu zemřel před přibližně 75 000 lety, přičemž v lopatce má otvor o průměru asi 15 milimetrů, který vědci analyzovali jako možné důsledky průniku projektilu.
Analýza rány a její interpretace
Výzkumníci se zaměřili na polohu a charakter poranění na lopatce, které podle jejich závěrů odpovídají ráně vedené směrem k hrudní oblasti s dostatečnou silou, aby projektil pronikl tělem. Tato kombinace směru a energie vedla autory k interpretaci jako cíleného úderu, jehož cílem mohla být vitální oblast blízko srdce. Závěry jsou založeny na porovnání tvaru otvoru a mechanických požadavků na penetraci měkkých tkání a kostí.
„Poloha rány a síla potřebná k tomu, aby zbraň pronikla tělem neandertálce, odpovídají cílenému smrtícímu útoku vedenému směrem k srdci,“
Autorka citovaná ve studii, paleoantropoložka z Cambridgeské univerzity Emma Pomeroyová, tak výslovně formulovala interpretaci. Výzkumníci však zároveň zmiňují nejistoty spojené s jediným dochovaným kusem kosti a možnostmi, jak různé typy traumatu mohou zanechat podobné stopy.
Kontext naleziště Šanidar
Šanidar patří mezi významná paleoantropologická naleziště; výzkum v této jeskyni začal už v padesátých letech 20. století. Pozůstatky jedinců z tohoto místa zásadně ovlivnily představy o sociálním chování neandertálců, včetně debat o rituálech a pohřebních praktikách. Shanidar A je jedním z třinácti neandertálců nalezených v jeskyni. U některých jednotlivců vědci identifikovali známky záměrného ukládání mrtvých, což podpořilo hypotézy o kulturních praktikách, byť některé výsledky, jako tzv. „květinový pohřeb“, jsou dnes přehodnocovány.
Autoři studie upozorňují na opakované ukládání ostatků do vymezeného prostoru v jeskyni během relativně krátkého období, což podle nich spíše naznačuje cílené a pravidelné chování než náhodné rozptýlení pozůstatků. Na druhé straně přítomnost pylu v některých hrobech, která podnítila teorii květinového pohřbu, někteří specialisté přisuzují sekundárním procesům, například aktivitě zvířat.
Dochované pozůstatky a záznam utrpení
Z kosterních pozůstatků Shanidara A se zachovalo pouze několik částí, což omezuje možnost úplné rekonstrukce události. Mezi dochovanými částmi jsou:
- lopatka se zásadním defektem (otvor ~15 mm),
- téměř kompletní pravá ruka,
- dvě levá žebra a část pravého žebra,
- několik zubů, z nichž jeden nese známky závažného dřívějšího poranění.
| Dochované části | Význam pro interpretaci |
|---|---|
| Lopatka (levá) | Hlavní důkaz pro analýzu rány a směru zásahu |
| Pravá ruka (téměř kompletní) | Umožňuje posoudit opotřebení a možná zranění před smrtí |
| Žebra | Pomocná data o torakálních poraněních |
| Zuby | Indikace dlouhodobého přežívání po předchozím zranění |
Jeden z dochovaných zubů ukazuje, že Shanidar A přežil dřívější závažné poranění, které vedlo k polámání zubu a jeho následnému nošení v ústech minimálně po dobu jednoho roku. Tento detail poskytuje pohled na schopnost jedince přežít i po vážném zranění a implicitně na možnou sociální péči v komunitě.
Možné důsledky a další otázky
Interpretace rány jako výsledku útoku kopím otevírá otázky o míře a povaze násilí v populacích neandertálců, o použití hákovitých nebo vrhacích zbraní a o sociálních interakcích, které k takovým incidentům vedly. Autoři studie současně upozorňují na limity důkazů: jde o jednotný nález s omezeným anatomickým záznamem, a proto zůstává otevřená alternativa nešťastné nehody nebo jiného mechanismu poranění.
Další výzkum a srovnání s jinými fosilními nálezy, případně experimentální rekonstrukce projektilní mechaniky, pomohou objasnit, nakolik je interpretace cíleného útoku robustní. Nález v Šanidaru nicméně znovu potvrzuje, že i drobné anatomické stopy mohou nést informace o chování a osudech dávných lidí.
