Herec Pavel Liška pravidelně odjíždí z Prahy na jihočeskou samotu, kde u lesa postupně zvelebuje chalupu vlastníma rukama. Prostor v krajině mezi Ledenicemi, Borovany a Chlumem u Třeboně mu podle dostupných informací poskytuje pevný bod, kam se může vrátit mezi divadelními zkouškami, natáčením a cestami.
Hledání místa pro odpočinek
Rozhodnutí pořídit si druhé útočiště v přírodě zrálo delší dobu. Již v devadesátých letech si Liška pořídil starou chalupu ve Vísce u Jevíčka, kde uvažoval o životě na venkově, sklizni švestek a pálení slivovice. Po přestěhování do Prahy a angažmá v Divadle Na zábradlí se však cesty na Moravu staly nepraktickými a původní chalupu nakonec prodal. Touha po místě v přírodě ale zůstala a pozemek v jižních Čechách se ukázal být správnou volbou.
Liška v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že se necítí být velkým cestovatelem ani dobrodruhem. Dálky ho lákají, ale větší smysl mu dává mít pevný bod, kam se po výjezdech vrací. Jižní Čechy podle něj nabízejí kombinaci malebné krajiny, rybníků a hlubokých lesů spolu s dostupností z Prahy, což umožňuje i kratší pobyty bez dlouhých hodin za volantem.
Život podle jiných pravidel
Na chalupě ho přitahuje především fyzická práce a „přirozený řád věcí“. V praktickém chodu venkovského stavení oceňuje jednoduchost: když prší, zmokne; když svítí slunce, ohřeje se voda v sudu. Nepotřebuje podle svých slov složité technologie a dává přednost přímému kontaktu s prostředím.
Při zvelebování chalupy se spoléhá na vlastní nápady a zručnost. Materiál i práce dává praxi a osobnímu vkusu přednost před komerčními dodávkami. Tento způsob úprav a údržby je v regionu dobře známý: mnoho majitelů rekreačních objektů v Jihočeském kraji volí svépomocný přístup, aby uchovali autenticitu staveb a přizpůsobili je specifickému prostředí.
Místní kontext a vliv na krajinu
Oblast mezi Ledenicemi, Borovany a Chlumem u Třeboně patří k tradičním jihočeským krajinným typům: rozsáhlé lesy, rybníky, luční plochy a malé vesnice. Pro region je charakteristické klidné tempo a silné vazby k přírodě, které přitahují nejen rekreanty, ale i lidi hledající trvalé zklidnění od městského života.
Soužití s divočinou s sebou podle zjištěných informací nese i náročnější momenty. Život na samotě vyžaduje připravenost na nepřízeň počasí, transport materiálu a řešení technických i logistických problémů bez okamžitého servisu, který je ve městě běžný.
- Lokace: Pozemek mezi Ledenicemi, Borovany a Chlumem u Třeboně.
- Předchozí zkušenost: Chalupa ve Vísce u Jevíčka zakoupená v 90. letech.
- Postoj: Upřednostňuje fyzickou práci, jednoduchý životní rytmus a svépomocné úpravy.
| Lokalita | Role v příběhu |
|---|---|
| Víska u Jevíčka (Svitavsko) | První chalupa z 90. let, později prodána |
| Území mezi Ledenicemi, Borovany a Chlumem u Třeboně | Současné útočiště, místo zvelebování |
| Praha (Divadlo Na zábradlí) | Pracovní základna, odkud jezdí na samotu |
Praktické informace pro zájemce
Pro lidi uvažující o podobném kroku je důležité počítat s řadou praktických aspektů: dostupnost služeb, zásobování materiálem, řešení odpadů a vody, stejně jako nutnost pravidelné údržby objektů. V jihočeské krajině bývá rovněž potřeba respektovat ochranná režimy u rybníků a lesních porostů a komunikovat s místními úřady v otázkách stavebních úprav.
Příběh Pavla Lišky ilustruje současný trend, kdy lidé známí z veřejného života nacházejí odpočinek a balans v kontaktu s přírodou. Pro region to znamená nejen zvýšenou pozornost veřejnosti, ale i přirozené propojení kulturního života s venkovskými tradicemi a péčí o krajinu.
Pro obyvatele a návštěvníky Jihočeského kraje zůstává základní sdělení jednoduché: místní krajina nabízí možnosti pro zklidnění a práci rukama, zároveň ale vyžaduje úctu k přírodě a připravenost na praktické výzvy života mimo město.
